Pravidelná pondělní rubrika: Slovo trenéra "A" teamu

 Poslední zápas sezony jsme zavítali do Mezna. Tedy na hřiště týmu, který podle mého názoru hraje nejlepší fotbal v naší soutěži. I s podporou fanoušků, kterých přes vzdálenost dorazilo na třicet (za což před nimi smekáme), jsme věděli, že nás čeká těžký zápas. K utkání jsme nastoupili v dost improvizované sestavě oslabené zejména v důsledku nemocí.

Do utkání jsme vstoupili aktivněji, než domácí a hned od prvních minut jsme soupeře zamkli před jeho pokutovým územím. Domácí postupně hru vyrovnávali, ale přesto se hrál první poločas v naší režii. Vypracovali jsme si asi tři vyložené brankové příležitosti, ale na těžkém podmáčeném (i když dobře připraveném) terénu nám chyběl i kousek štěstí a nepodařilo se nám do půle branku vstřelit. Soupeře jsme za celý poločas do žádné vážnější akce nepustili.

Druhý poločas začali domácí o poznání aktivněji a my jsme nedokázali po deseti minutách pokrýt dorážku po střele, kterou náš gólman jen vyrážel. Dovolili jsme soupeři dát snadný gól a to si proti kvalitnímu týmu nemůžeme dovolit. Navíc jsme v následujících 15 minutách přišli o tři zraněné hráče a tím v podstatě i o šanci na vyrovnání. Museli jsme střídat v podstatě poslední útočné hráče (Martin Jonszta a Jakub Bartík) ze základní sestavy a už jsme si do konce utkání nedokázali vytvořit žádnou vyloženou příležitost.

Utkání mělo celý zápas dobrou úroveň a divákům se, myslím, muselo líbit. Oba týmy předváděli aktivní fotbal v plném nasazení s rychlým přechodem do útoku a bojovným výkonem. Z mého pohledu snad ze strany domácích se zbytečnou tvrdostí v některých soubojích. Vzhledem ke zdravotnímu stavu týmu je pro nás dobře, že další kolo poháru bylo odloženo až na jaro.