Pravidelná pondělní rubrika: Slovo trenéra "A" teamu

V dalším domácím utkání jsme nastoupili proti mužstvu Václavic. Papírově se mělo jednat o jedno z jednodušších utkání, ale těžko dopředu předvídat. Soupeřův výkon se snad trochu odhadnout dá, ale výsledek závisí na tom, co předvedeme sami. Razím heslo, že soupeř hraje to, co mu dovolíme, ne naopak…

Před utkáním jsme měli představu o výkonu, jaký chceme předvádět, ale nutno přiznat, že první poločas nám to vůbec nevycházelo. Chyběla nám aktivita, tvořivost, odvaha ke hře jeden na jednoho a mnohé další. Když se k tomu přidaly i chyby v obraně, tak se není čemu divit, že jsme stíhali jen dotahovat náskok soupeře, který sice nic nepředvedl, ale i tak nám stihl dát dva góly. Naštěstí jsme vyrovnali ještě do poločasu a mohli jít po přestávce na hřiště znovu jako od začátku.

V druhé půli jsme si už dali pozor, abychom soupeře k ničemu vážnějšímu nepustili, ale bojovali jsme sami se sebou ve snaze vyhrát. Nakonec se nám to podařilo díky střele Martina Jonszty zdálky, která překvapila brankáře, a i když to nebude asi gól, na který by střelec vzpomínal s hrdostí, tak platí a přinesl nám tři body.

Cenné jsou zejména tři body, které jsme získali. Našemu výkonu zatím chybí sebedůvěra a jistota, kterou jsme oplývali v jarní části předchozího ročníku. Hledáme zatím optimální složení ve středu hřiště a na krajích zálohy a to bude asi nejdůležitější úkol v dalších utkáních.